Zajíček v své jamce spinkal sám...
Zajíček si ve své jamce spinkal sám...
a mě, přátelé mí drazí, nenapadlo nic jiného, než ho z jeho pelíšku rychle vyhnat a běžet za ním přes doly přes hory mé zlaté parohy...
...no, tak jsem už popletený z těch pohádek a říkadel... klidový režim zkrátka má panička neuhlídala a při čekání na zavadnutí mé stopy se to stalo... v tu chvíli ani mé poměrně spolehlivé přivolání ani elektrika nezafungovaly, zkrátka jsem normálně toho zajocha na tvrdo prohnal... a jestli jsem ho dohnal, to vím jen já... vrátil jsem se sice do dvou minut, ale po třech...
Panička, zhrzená, že jsem neposlechl a ona na mě musela řvát, až jí selhaly hlasivky, častovala mě tolika ošklivými nadávkami, že to sem ani napsat nemohu. Mě bolela zadní noha, ale i přes tu bolest jsem ještě zaznamenal, jak říká, že tam hodinu nečekala nadarmo, že si tu stopu vypracuju i kdybych měl lezt po dvou... A taky že jo...dotáhla mě tam a já tu stopu odskákal po třech, ale byla skoro na výbornou.
Ne, ona jinak na mě neni zlá, má mě ráda, jen byla nakrklá, to dá rozum... kdybych býval věděl, co z toho zajíce bude, byl bych ho býval nehonil... pozdě ale bycha honiti...
A tak jsem se na cvičáku jen smutně díval z okýnka a druhý den přijel k nám pan doktor domů a tu nohu mi prohmatal a pak jsme jeli do Plzně na kliniku a tam mě objednali na operaci, protože se zjistilo, že mám přervanej přední křížovej vaz v koleni.

No a při té operaci mi pak navrtali šroub do nohy s titanovou skobou, na kterej je ten syntetickej vaz přichycenej ... ale já tohle všechno vím jen z vyprávění, protože jsem tam byl tři hodiny, pak už vím jen, že jsem se probral v kleci s trychtýřem na hlavě a od té doby začalo mé opravdové utrpení ...

Ten trychtýř jsem zkrátka nemoh vydejchat ...tejden jsem nežral, jen jsem pil a pil, že kdyby to místo vody byla kořalka, upil bych se k smrti za chvilku.
Při kontrole u pana doktora v Plzni jsem si mu moc stěžoval a tak mi objednali jinej límec proti vykusování a olizování stehů, bez trychtýře a ten mi tak nevadí, takže teď už trochu i něco sežeru, ale musí to bejt maso, sýr, párek či podobné věci.
Takže z toho všeho plyne, že musím na krátkém vodítku chodit stále snad až do konce července, jinak se mi noha nezahojí... Zas se ozvu, jak moje rekonvalescence probíhá... ale už teď Vám povím, že je to k nevydržení...

