JARO, JARO, JARO !!!

Tááák,  máme tu jaro a s ním i další tréninkovou sezonu. Zahájil jsem ji s paničkou na cvičáku v Kolovči už před časem. Omlouvám se, že jsem se neozval tak dlouho, ale měl jsem stále napilno.

Změna cvičáku byla nutná, jelikož pokud chceme něco dělat a to aspoň tak, aby sme se za to nemuseli stydět, potřebujeme trénovat pravidelně a to hlavně obrany, které se samovolně na Kubici tak nějak poslední dobou nekonaly. V Kolovči se děje stále něco, několikrát do roka zkoušky dle různých zkušebních řádů, dokonce také závody. Schází se tam parta fajn lidí a můžu si vybrat dokonce ze tří bezva figurantů. Dokonce i Vilík už se tam byl podívat a po příjezdu domů ani nechtěl vystoupit z auta, bude si tam čas od času jezdit zablbnout jako agiliťák. Střelenej je na to dost, jeho ty barevný pouťový atrakce fakt berou, no jo, je to cikánskej pes, jak říká páník (nic ve zlým milí romští spoluobčané - to byl kompliment, jestli jste to náhodou nepoznali)

Žel bohu Vám nenabídnu pražádnou treninkovou fotku ze cvičáku, páč mě nikdo nevyfotil, ale to bych nepovažoval za tak důležité. Fotky mám jarní z domova a nejsou zlé:

Pro další rodinné fotky klikněte prosím ZDE, naleznete sérii fotek s komentáři - pojmenovanou "Diskuze o kůrce chlebové aneb, když mimino svačí a pejskové se na to musí koukat ..."

Přes tyto skvělé novinky, jak je to v Kolovči boží a tak dále...

...mám ale i nedobrou zprávu, která mě zasáhla teď, na konci dubna... Je to nucený klidový režim, tj. dočasný zákaz běhání, skákání, brždění a jiných skopičin.

V zimě jsem si poranil nožku svou pravou, ani nevím jak. Asi jsem klouznul na ledu nebo v závěji špatně doskočil...inu, začal jsem trochu kulhat. Pak to přešlo a teď se to zase objevilo. Tím, že jsem po úrazu, který byl očím pozorovatele sotva patrný,  nedodržel klidový režim, který je mimochodem pro dobrmana synonymem skorosmrti, v chrupavce kyčle se mi udělaly mnohé prasklinky, které bolely víc a víc a s každým horempádním letem za míčkem či skokem přes metrovku se vše jen zhoršovalo... ale já kulhal jen, když jsem šel pomalu, když jsem byl v akci, nikdo nepoznal, že mám zadní nožku kapánek zmrvenou...

Nu a paničce to mé jakoby kulhání nedalo, a tak mě náš pan Vetík poslal jinému Vetíkovi a to na kliniku do Plzně. Tam mají speciální rentgen a velmi něžnou narkozu a jsou tam zkrátka na ty hnáty velcí machři! Panička zapnula tiskárnu na peníze a  tak mohla ten týden vožením mě po doktorech ustát

Než byly všechny výsledky z lab. vyšetření hotové, strašili mě boreliozou a podobně, brrr. Důležité je, že testy na boreliozu vyšly negativní, tudíž se budu léčit "jen" na ten zraněný kyčlík. Prášky baštím poctivě, ale s klidovým režimem to je horší. Jak můžu ležet nebo pomalu chodit? To dobrman zkrátka neumí.  Tak jsem většinu dne zavřený doma, musím nuceně spát na pelechu a snášet mimino, lezoucí tu po podlaze. Pošťačkám už se stopro stýská po mém hysteráku za plotem...ale výhodu to má, konečně jsme zas začali dostávat poštu 

Takže Vás, mé příznivce všechny srdečně zdravím z pelechu a přeju hezký zbytek jara. Jděte se na mou počest proskákat po cvičáku a važte si moc toho, že jste zdrávi! Já halt budu místo lítání po cvičáku hlídat tu naší maličkou ještěrku...