Pekelná nuda mě sužuje, as umru, esli se něco nestane !

Rána se tak špatně hojí,

panička se o mne bojí: 

"Ach můj pejsku ubohý,

jsi tak špatný na nohy,

nebudu tě litovati,

jen se na tě nehněvati,

stojí mě už tůze sil,

bys na špagátě furt jen byl...."

a tak z nudy skládám básně, když je venku takhle krásně

a já  nemohu běhat,  mohu aspoň veršovat...

Stehy jsem měl 20 dní, byly tuze morbidní:

Některé mi vyndal vet,

toho jsem se hodně lek,

a tak další v pořadí

přestříhala má paní

Nákrčník mi sice sluší, ale můj krk se v něm suší, a je hodně dlouhý, nezabrání touhy, olizovat svědění, to já musím bez dění, a tak je ten drahý krčník doma jen tak k zmaření...

Je na mě teď konáno jen to právo útrpné, nesmím ani do rybníka, snad mě z toho neklepne... na bazének jenom zírám, lačním po té vodě, ale snad se taky dočkám, teď by byla k škodě.

I výlety musím na čas, žel bohům teď oželet... to co ale neskousnu už, kdo  místo mě  může jet! Vilouš, zmetek, klidně trajdá s holkama teď všude, děsím se jen informace, kde zase on bude. Naposledy vydali se za páníkem do práce, kde že byli? Neptejte se, tady končí legrace! Narkli mě jak se patří, zuřím  jak pět Berserků, štrádovali kliďánečko na MÉM hradě Rýzmberku!

Nežral jsem nic, jenom maso, to se ale prodraží a tak na mě vymysleli jíné nosné závaží. Maika se mě jala krmit, granulku po granulce...to jsem nemoh odolat jí, téhle mini karkulce.

Když jsem začal trochu hojit moji nožku nebohou, přijela k nám z Vysočiny kamarádka s rodinou. Pinčík Žofka a tři lidi vytrhli mě ze snění, kdepak bolest, stehy, rána, zanedbal jsem hojení...

Jal jsem se je vítati, líbati i lízati, tahal jsem jak lůza, nohu zmohl - hrůza! A pak ještě závěrem , jsem se popral s Vilíkem, žrádlo chtěl mi sníst, to jsem nemoh snýst!

Zítra jedu na kontrolu, jak se noha hojí, horší bude, co mi řeknou,panička se bojí

Kulhám po třech, nohu nosím, dokonce i jizva, otevřela se mi prosím, no to bude bezva... až mi zejtra u doktora řeknou: "Tohle nejde!" On mě ten smích i ten humor dokonale přejde...