...což ale neznamená,že bychom se nudili, nebo jen leželi v pelíšcích.

V pelíšku jsme sice polehávali, ale udržte dobrmana a vořešáka Vilíka chvíli v klidu...to je zkrátka NEMOŽNÉ!

Musím konstatovat, že jsem měl hodně času, věnovat se naší nejmladší člence smečky...a to zcela řádně, nic jsem nezanedbal...

...učil jsem Maiku pít z hrnečku...

...ona si ho ale hlídala a držela mi čumák, abych jí všechen ten čajík nevypil...

... Taky jsem se například jal olizovat paničku poté, co jsem viděl, jak jí malá "olizuje" špatně...musel jsem jí to ukázat, takové základní chyby v projevování oddanosti paničce nestrpím...

...a také jsem malou zlobilku učil mimojiné sedět v kočárku. Nesnesl jsem pomyšlení na to, že při bitkách s Vilíkem mi fandí vleže koukaje do stropu a ne na mé krásné lesklé tělo...

...naučila už se zavřít oči, když se přiblížím se svým čumákem...nemá zrovna ráda, když jí olizuju obličej ...

...ale trochu hygieny ještě nikoho nezabilo, že?

U štědrovečerní tabule jsem nemohl chybět o čemž svědčí oslintaná lesknoucí se"stopa"  na stole. Na tmavomodrém ubruse se vyjímá, hned ode dveří je dobře viditelná, takže příchozí okamžitě uhodne, kde jsem o štědrovečerní večeři seděl... Vilík stopy zanechat nemohl, neboť je velmi malý, takže není u stolu ani vyfocen, jelikož se schovával pod stolem, čekaje zbytečně, že tam nějaký kousek kapříka zapadne...

No a když jsme u toho slavnostního jídla, tak náš papoušek Ruprecht řečený Rupíček také nepřišel zkrátka...dokonce jsme ho zachytili na videu při svátečním obědě 

 ZVUK NUTNÝ !!!