Potkala mě taková břišní příhoda....

Je tomu necelý měsíc, co jsem se po dlouhé době docela pěkně nadlábnul, páníci měli moc velkou radost jak pěkně papám večeři a za dvě hodiny mě vězli s torzí žaludku na  60 km vzdálenou kliniku. Kdo něco o torzi ví, tak je mu známo, že to není samo sebou a že tahle břišní příhoda je tak 50 na 50 k přežití. Tuhle noční vyjížďku jsem v apatii prostál v autě, neboť ležet jsem jaksi skoro nemohl. I přes mou vyzáblou postavu, které jsem docílil tím, že jsem nechutenstvím po operaci nohy trpěl, jsem měl břicho docela nadmuté, zvracet se mi chtělo, leč ven to nešlo...uf, to mě bylo blbě...hrůza pomyslet.

Jediná paní doktorka a jediná sestřička, které v tu chvíli v našem kraji plzeňském byly schopny a ochotny provést tuto náročnou operaci se svého úkolu zhostily naprosto bravurně! Soudím tak dle toho, že jsem přežil a teď tu s Vámi sedím u internetu

Tímto jim touto cestou na kliniku do Kleislovy ulice v Plzni posílám velkého hubana na čumáčky a velký dík. Paní doktorka Bízová je prostě jednička! Bohužel neznám jméno sestřičky, jen vím, že je to ona paní, která nám vydávala před časem našeho Vilíka z Útulku na Valše u Plzně.

Po operaci jsme po třetí ráno jeli zpět domů, chudinka Maika musela celou cestu absolvovat v noci s náma...a kdo má nebo měl doma roční batole, ten ví, že to není samo sebou...ona však byla tak hodná, až jsme tomu nemohli uvěřit...bosá v pyžamu v autosedačce spinkala skoro celou dobu jako miminko. Já zpáteční cestu taky prospal, byl jsem ještě docela mimo z narkozy. Doma mě opět napojili na kapačku a drželi u mě stráž, abych si nevyškubl hadičku i s kanylou...to se mi poslední den na kapačkách stejně povedlo a tak jsem poslední láhev té životadárné tekutiny do žíly nedostal...ale měl jsem jich tolik, že se to docela ztratilo .

Hned další den, vlastně ten samý, kdy mě po půlnoci operovali jsem musel zpět do Plzně na kontrolu a ten další den pak u nás byl 2x!!! náš místní vet a jezdil za mnou domů ještě tři dny! Tak mě má rád......já teda jeho lásku neopětuju a když ho jen slyším, dekuju se pryč... Když jsem ale od něj slyšel ono: "Hochu, ty ses teda podruhý narodil", tak Vám povím, že jsem ho poprvý v životě viděl docela rád...

Po několika dnech nicnejedení jsem dostal docela chutnou stravu, mleté kuřecí libové masíčko s rýží...to jsem jedl několik dní a pak už tonebylo mleté, ale kousky byly větší...no jenže nějak se mi to přejedlo .... po mase z Vetamixu jsem měl velké zažívací potíže, takže ač máme mrazák plný 50ti kilo klatovského masa... dostal jsem dietku od Eukanuby 5 kg granulek za sedumsetpade...takže si žiju nad poměry, ale to je teď docela dóst na místě. Navrhoval jsem mým lidem, ať si hodí na pánev to vetamixované masíko, ale netvářili se... takže nedoporučujem! Prý si to na klatovsku vaří staříci s malým důchodem, ale ti už musí mít něco s čichem, jinak by to nedali.

Po 10ti dnech mi pak vytáhl náš pan doktor stehy...teda takovej dlouuuuhej steh...ale kus mu tam zůstal a nešel ven...Boha! No včera mi panička kus vyhnisanýho, co vylez z břicha, ustřihla...

Stehy jsem si tentokrát neměl ani tendenci olizovat, jelikož jsem dostal slušivá měkounká trička po mé paničce, aby mě břicho nechalo klidným... zde jsou fotky z módní přehlídky

Co se mé před necelými dvěma měsíci operované nohy týče, otevřela se mi rána po operaci...bezva, co?

Jeli jsme předevčírem na kontrolu do Plzně a pan doktor mi dal další antibiotika...ještě včera to totiž vypadalo, že moje tělo nepřijmulo implantát a že budu muset na další operaci někdy tak nejdříve za měsíc, aby mi implantát odstranili...Dnes bylo také pěkně dusno, neboť  z nohy mi vylezla nahnisaná smyčka zelenomodrého pěkně tlustého špagátu a tak panička urgentně volala MVDr. Böhma, co mi nohu operoval... zda to není probůh ten onen voperovaný implantát...

Po telefonní rozmluvě, kdy pan doktor paničku "navigoval" jak má vytáhnout a přestřihnout vnitřní stehy v otevřené ráně...to prý vypadá slibněji...je možné, že mi hnisají vnitřní stehy a ne ten implantát. Abyste rozuměli, u nás doma je to už skoro jako na veterinární ošetřovně...všude plno léčiv, prášků, a podobných nesmyslů...

A to mě ještě trápí rýma...ale není to žádná rýmička...už měsíc jsem se nemohl zbavit hnisavé zelenočerné rýmy. Suchý čumák, ucpané nozdra, nikomu to nepřeju... Panička mi třikrát denně vyndavala holuby...jinak to nešlo, špatně se mi dýchalo, musela prstem, to šlo nejlíp... do nosu mi pak stříkala kapky z mořskou vodou, aby se mi sliznice hojila... rozpraskaný čenich mi pak natírala hojivou heřmánkovou mastičkou s lanolinem.

...tahle rýma je důsledkem dlouhodobého užívání všech těch antibiotik, a imunita  slábne. Doufejme, přátelé, že se z toho všeho už brzo vylížu a že snad budu moci zas běhat svobodně za míčkem a honit lítací talíře...

Te´d musím jen hodně odpočívat a mezi odpočinkem chodit na krátké procházky a trénovat koleno, aby se pěkně ohýbalo a nožka nekulhala.

A Vážení, jsem opravdu šťastný jak blecha, že neodpočívám tadyhle, vedle Césara v zemi.... a že můžu ještě doufám chvíli trávit na všech čtyřech tady mezi svými na tom  božím světě.